Koroze oceli je narušení materiálu vlivem elektrochemické či chemické reakce s vnějším okolím - jedná se o samovolné působení materiálu s prostředím, jehož důsledkem je znohodnocení materiálu.
Nejčastější příčinou koroze oceli je vlhkost a agresivní plynné nečistoty ve vzduchu.
Korozi navíc urychluje mechanické namáhání materiálu a únava materiálu.
K zinkování konstrukce se využívá prvek zinek, který se těží, přepravuje a zpracovává.
Z hlediska energie proces zinkování představuje nesrovnatelně nižší ekologickou zátěž než energeticky náročná výroba oceli, kterou zinek poté chrání.
Proces žárového zinkování probíhá ponorem, které je nazýváno metalurgickým procesem, při kterém se nanese na povrch oceli povlak zinku, který následně zabrání korozi a ocel chrání. Ocelový díl se ponoří do roztavené lázně zinku na 5 minut a při teplotě 450°C se metalurgickou reakcí železa a zinku vytvoří několik slitinových vrstev železo a zinek se silnou vazbou mezi ocelí a povlakem zinku.
Po zchlazení ocelového dílu má zinkovaný povlak tsypický lesklý vzhled. Tloušťka zinkového povlaku je 45-200 µm.
Ochrana zinkem představuje bariérovou a elektrochemickou ochranu pro ocelovou konstrukci. Jednak nanesený povlak zinku vytvoří nepropustnou bariéru, která zabrání pronikání vlhkosti a kyslíku k ocelovému dílu. Zinková vrstva reaguje s ovzduším a vytváří kompaktní přilnavou patinu, která není rozpustná ve vodě. Trvanlivost bariérové ochrany roste s tloušťkou zinkového povrchu.
Zinek navíc poskytuje ocelové konstrukci galvanickou ochranu - pokud je ocel v místě poškození vystavena vlhkosti, vytvoří se v tomto místě galvanický článek. Zinek v okolí poškozeného místa koroduje přednostně a vytváří produkty koroze, které se usazují na povrchu oceli a chrání jej, v místě poškození tak nedochází ke korozi oceli.